NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy bych si nemyslel, že nějaká deska vycházející z industriálu dokáže znít tak civilně, emotivně, svým způsobem i přístupně a současně naprosto vzdáleně tomu, jak většina lidí chápe hudbu. Strojní inženýr Tristan Shone ze San Diega, který stojí za projektem AUTHOR & PUNISHER, mě s každým dalším albem nepřestává udivovat.
Než se dostanu k hudbě samotné, nedá mi to, než nepřiblížit základní koncept tohoto projektu. Koncerty AUTHOR & PUNISHER jsou něčím, co se na pódiích jen tak nevidí. Tristan je obklopený samplerem, který ze všeho nejvíc připomíná nějakého cyberpunkového kyborg na mučení lidí. A ono to někdy opravdu budí dojem, že jde o kombinaci nakladače z druhého filmu o Vetřelci a likvidačního automatu z klipu "Happiness In Slavery" od NINE INCH NAILS. Jde o originální koncept. Autor si z velké části své nástroje sám projektuje i vyrábí. Jejich hlavní součástí je ruční buchar, který tvoří základní rytmický sampl, za kterým se táhne bustrovaná hluková stěna. Zní to jako kombinace kopáku a rytmičáku s kytarovým riffem. Tento základní perkusní prvek pak Tristan Shone doplňuje zvukovými objekty, jež si půjčuje napříč žánry. Na aktuálním albu najdete hodně dreappopových synthů, které v kombinaci s podivnou roztříštěnou rytmikou působí opravdu jako hudba z jiného světa.
Dá se každopádně říci, že AUTHOR & PUNISHER je velmi originálním a experimentálním konceptem, současně jde ale o celkem přístupnou hudbu. Pokud si zvyknete na neotřelý sounddesign, tak za ním objevíte melodické kompozice, co jsou vlastně jen jinak nazvučeným zasněným alternativním rockem. Tristan Shone je mistrem v tom, jak do jinak chladných industriálních technik propašovat cit. Ve výsledku působí vlastně velmi civilně. Jeho hudba je samozřejmě i znepokojivá a neurotická. Najdete tu i koncepty, ve kterých zmodulovaný hlas ječí vedle hutných hlukových stěn, prosekávajících podivné pulzující rytmy, jež budí dojem, že jste uprostřed nezastavitelného buldozeru, co jede srovnat se zemí náš svět. Současně ale nacházím i velmi citlivé plochy evokující kapely, jakými jsou například DEFTONES.
Svoji stopu sem zcela jistě otiskli i hosté. Těmi opravdu výraznými jsou Justin Chancellor a Danny Carey z TOOL. Doufám, že to nebude příliš drtivé přirovnání, ale občas prostě máte pocit, jako by to byli TOOL, kteří se rozhodli hrát něco ve stylu FEAR FACTORY. Naprosto fascinující je pak cover „Glorybox“ od PORTISHEAD, oblečený do kabátu ze všech stran umazaného od lepkavé vazelíny Tristanova „peklostroje“. Tohle mi sedlo opravdu hodně.
„Krüller“ je album, na kterém Tristan dokázal spojit naprosto nesourodé prvky v jeden fungující celek. Někdy až doomové a lehce utahané tendence tu leje do nelítostné industriální mašinerie. Výsledek zní neokoukaně, emocionálně, ale současně i relativně přístupně. Tristan Shone vytvořil industriální strojohudbu s lidskou tváří. Devátá deska jen potvrzuje jeho výsadní postavení na poli industriální hudby. Relapse se opět trefili do černého.
Tristan Shone vytvořil industriální strojohudbu s lidskou tváří.
8 / 10
Tristan Shone
- peklostroj
1. Drone Carrying Dread
2. Incinerator
3. Centurion
4. Maiden Star
5. Misery
6. Glorybox
7. Blacksmith
8. Krüller
Krüller (2022)
Beastland (2018)
Pressure Mine (2017)
Melk En Honing (2015)
Women & Children (2013)
Ursus Americanus (2012)
Drone Machines (2010)
Warcry (2007)
The Painted Army (2005)
Vydáno: 2022
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 51:27
Tohle je opravdu velmi specificky znějící industriálně emotivní deska. Je až neuvěřitelné jak se podařilo vtěsnat do téhle zvukově strojové nahrávky kupu emocí a atmosférou se dostat často až na hranice gothic rocku. Vrstvené zvukové plochy jako by občas připomínaly i hutně rozvláčné struktury některých děl Devina Townsenda. Prostě důkaz toho, jak může být hudba univerzální bez ohledu na primární styl, ze kterého vychází. Nakonec je to vše jen o prožitku, který se u mě v případě alba „Krüller“ dostavuje vrchovatě.
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.